pořádáme

11.03.2020

Lipica Open - což takhle výlet do Slovinska?

ZPĚT
VLI8055 |
Zahajuju reportážní sezónu

předmluva

Dovolená. Nevzala jsem si počítač. Ale ono je to tak hezké k popsání! Nojo, ale psát na mobilu, to je jak sprchování v pláštěnce. I když existují i literární díla psaná na mobilu. 50 odstíny šedi, například. Tak jedem a modlete se, ať se mi to nezvrhne.

přijíždíme

Slovinsko neznám. Od pohledu je úžasné, samá hora, samé kopečky, samé lesy. Na slunci vypadají lesy sametově, skrze bezlisté větve prosvítá koberec trávy, básním Ptaakovi o průběžnosti toho božského lesa, náročného jen svým stoupáním.

Uvádím to sem jen pro ilustraci prvotního naivního idealismu terénu.

1. etapa

... a rovnou long. Les je bezlistý, les je dobře průhledný. Les je ve svahu. Les má v podložce trávu. Tolik k realitě, která souznila s mými představami – a pak přičtěte keře, která vyplňují zbytečné mezery mezi stromy, klacky pod nohama, trnité potvory kdekoli a trilión milión zvětralých šutrů všech velikostí.

Zprvu trať stoupá a počáteční nadšenou rychlost jsem rychle ztratila při drobné chybě na první i na druhou. Pak už to docela čtu, ale zcela na úkor rychlosti, takže se procházím po lese a snažím se užívat funkční kotníky. Při přeběhu na čtvrtou kontrolu traverzuju vytrvalých pochodem, marné se snažím vyhnout myšlence, že mě čeká 20 kontrol a tudíž to bude svinský dlouhé. Naštěstí ale nacházím pěšinku a trochu zrychluju. Teda, zrychluju jen tak, jak můžete zrychlit na pěšince, která má povrch s hromadou hrubých šutrů porostlých travou, kde chodí tak akorát srnečky, ježečci a sem tam možná divoká prasátka, ale jen opatrně, aby si nepodvrtla kopýtka.

I toto partyzánské proběhnutí mě přesto narychluje, trať se veze z kopce a já tomu asi začínám rozumět. Jak v lese chybí cesty a prakticky nejsou pěšiny, tak má v sobě kamenné zídky. Díky rukám, které je vyskládaly, netřeba do detailu číst pro mě trochu nepřehledné porosty v kombinaci bílé/světle žluté/světle žluté s bílýma ďupkama/světle zelené, kterou nerozeznávám od bílé. Údolíčka se čtou krásně, šutry hůř.

Jo a všude jsou rozkvetlé fialové kytičky, sasanky, sněženky a petrklíče. No kde tohle dostanete?

Ve výsledcích mě Ptaak nachází podezřele vysoko, ale snažím se jej uchlácholit, že to ještě spravím.

MapyVýsledky

Dobrou noc a zítra na middle

-jana k.e.

---------------------------------

2. etapa

Včerejší klasika s tváří middlu mě naladila, že bych mohla trochu zaválet a prostě zkusit utéct. Například utíkám na start, kochám se výhledy... až slyším pípání startu, čtu si pro sichr čas na startovním čísle. Jo aha, to jsem si zapamatovala blbě, mám minutu do ostrého startu. Tolik k předzávodnímu soustředění, jsem ráda, že si vůbec zavážu tkaničky a pak běžím omylem slušnou oklikou na první kontrolu.

Les se zelená o poznání víc než včera, ovšem nikoli jarem, ale roštím a to i dost ostnatým. Půlku tratě se těším na obíhání kopečků a pak jsem zklamaná, že místo kopečku je to díra v zemi. Druhou půlku už jsem si zvykla.

Menší převýšení a několik přeběhů po pěšinách (!) i jednou po cestě (zpevněné pěšině) způsobí sem tam i změny tempa. Žel, opět nemám pocit rychlosti. Pravděpodobně je to proto, že jsem dost pomalá. Nemám ani včerejší pocit přesnosti a dokonalého soustředění, naštěstí to nevyústí ve fatální chybu, jen v drobná zaváhání typu: "Doufám, že kontrola, je tuhle za šutrem, ale co kdyby tam nebyla?" (Koukám do mapy, koukám okolo, konečně koukám i za šutr a podívejme, je tam.)

Výsledek je opět podezřele dobrý, tentokrát končím třetí v D21A. Asi prostě dobrý výběr kategorie.

MapaVýsledky

---------------------------------

3. etapa, sprint

Třetí den bolí, tak nám je předložen sprint, protože ten jak známo nebolí, možná až regeneruje. Akorát nevím koho.

Stále jsme u Dobravlje a v lese jsou díry. Sprintový terén nabízí více bílého lesa a žlutých fleků, dokonce i nějaká ta pěšinka se sem tam najde, ale stavitel vzkazuje, že ty nebudou potřeba.

Tak nějak cítím, jak to jde, vím, kam běžet, akorát nohy mě tam nechtějí donést v požadované rychlosti. Ke konci už nechtějí vůbec nic, jednou dokonce stojím na kontrole a vůbec nevím, kterým směrem odběhnout, odkud jsem přišla, hlavní město Slovinska, vyjmenovaná slova po z nebo derivaci polynomu.

Ve stavu totálního vyčerpání nutím nohy k pohybu, ve dvou případech se mi kontrola odvážné postaví do cesty, aby mi zabránila vběhnout do chyby, a pak už je konečně konec.

Ač vidím rezervy, sešla se zde společnost, která mi umožňuje neznámé pocity vítězství. Děkuji za ně, je to nečekané. Ptaak je na druhou stranu poněkud nešťastný, jemu se kontroly do cesty nestaví a navíc do včerejška běžel stejné tratě s Emčou Bednaříkovou a pokaždé dostal hrozný klepec. Snažím se jej uchlácholit, že Emička má spoustu nefér nevýhod, například pravidelný trénink.

MapyVýsledky

---------------------------------

4. etapa, zkrácená klasika

Je mi jasné, že aktuální situace nepřeje radosti a závodění, ale tady se pořád ještě bojuje. Nevím, jak jsme na tom se zlými viry, ale já už chytla 2 klíšťata a Ptaak 3.

Dneska se běžela klasika, prý zkrácená, ale mi přišla docela plnotučná. V lese na místní poměry hustá síť cest (pěšin), hodně zeleno a hodně kamenných polí a docela dost žlutých pasáží. Dobrá stavba umožnila spoustu voleb a tak jsem si navolila obíhačky, chybu si vyžrala hned na odběhu ze startu a pak už to šlo. Akorát v rychlých pasážích, kdy už sil nezbývalo, jsem si sebemrskačsky představovala vybrané soupeřky, jak se do toho opírají, zatápějí pod kotlem, ale nevím, jestli mi to něco dalo. Do cíle jsem víceméně doklusala, protože na víc už moc nezbylo. Naštěstí mi to zase prošlo.

Zítra je poslední etapa, middle v obzvlášť rychlém terénu. Držte mi palce, mám 2:44 na udržení pozice.

MapyVýsledky

---------------------------------

5. etapa, middle

Pro radost mnohých dnes proběhla poslední etapa. Za všechny z mnohých jmenuju třeba

- moje nohy odřené od tejpů

- babičku, která tráví dovolenou na shromaždišti

- děti, které se těší na atrakce a místo toho tráví čas mezi autem a babičkou

- Ptaaka, který si nesbalil cyklistické věci a teď toho hořce lituje

MIddle je na prakticky placaté louce, kterou nezodpovědné porostly stromy a keře, ale hrozně to odflákly, tak z toho zůstala taková žlutá, trochu obělená a místy ozeleněná. Planinu křižují ohradníku a pěšiny. Asi tři. Jo a pak tu jsou jámy, není jich moc, ale těší. Všechno to zní jako úžasné rychlý terén, ale někdo rozsypal po zemi hromadu šutříků, takže spotřebuju všechen tejp a musím ještě škemrat o další.

Ne zcela suverénní úvod rozbíhám největší rychlostí (pajdavou rychlostí mezi kameny) a poprvé po 25 letech si nastavuju azimut a myslím to opravdu vážně. Teda trvá mi to, než ho nastavím, ale běh s prasátkem ve chlívku už jde snadno. 

Na předsběrce se seběhnu s dvěmi veterány, ženem se na sběrku s větrem závod a ten mírný výběh do cíle... no jasně, že se poštengrujem, kdo tam bude první. V cíli si lehnu na vyschlou pohnojenou zem a jsem v míru s celým světem. Je z toho medaile, vážení, vyhrávám, přijímám gratulace. D21A!

Čekáme na vyhlášení a když už je tu tolik slávy, tak se ukazuje, že jedna medaile je i pro Ptaaka v H21B. Je z toho tak vedle, že jsem ho ani neměla čím vyfotit. Tímto můžu prohlásit naši výpravu za úspěšnou, zastoupení klubu malé leč vybrané.

Z turistických informací přidám jen skutečnost, že místní květy petrklíču se dají utrhnout, dá se na ně pískat (nejde to na všechny) a jí se (aspoň víte, co s těmi, které nepískají).

MapyVýsledky

-jana k.e.

---------------------------------

https://www.lipicaopen.com